privaty

"To sis opravdu myslela, ze by Zalascenko vysedaval uplne nechraneny v nejake venkovske chajde?" Lisbeth si masirovala zatylek a naznacila, ze by se pokusila vstat. "Koukej zustat na zemi," rekl ostre Zalascenko. Niedermann si prestal pohravat s jeji zbrani a klidne na Lisbeth pohledl. Zvedl oboci a usmal se na ni. Lisbeth si vzpomnela na rozmlaceny oblicej Paola Roberta, ktery videla v televizi, a rozhodla se, ze zustat na podlaze je dobry napad. Vydechla si a oprela se zady o pohovku. Zalascenko naprahl zdravou ruku. Niedermann vytahl zbran, kterou mel za pasem, natahl ji a podal ji Zalascenkovi. Lisbeth zaznamenala, ze je to Sig Sauer, standardni policejni zbran. Zalascenko prikyvl. Pote se Niedermann beze slova obratil a natahl si bundu. Vysel z mistnosti a Lisbeth slysela, jak se otevrely a pote zavrely vchodove dvere. "To jen aby se ti v hlave nevylihla nejaka pitomost. Jakmile se pokusis vstat, tak to do tebe napalim. " Lisbeth se zklidnila. Stacil by do ni vypalit dve nebo tri rany, nez by se k nemu dostala, a zrejme ma takovou munici, ze by za par minut vykrvacela. "Ty vypadas," rekl Zalascenko a ukazal na jeji krouzek v oboci. "Jako nejaka vsiva devka. " Lisbeth na nej uprene hledela. "Ale oci mas po mne," rekl Zalascenko. "Boli to?" zeptala se Lisbeth a ukazala na jeho protezu. Zalascenko ji dlouhou chvili pozoroval. "Ne. Uz ne. " Lisbeth prikyvla. "Ty bys me s chuti oddelala, co?" rekl Zalascenko.